Pomni toho, kdo tě stvořil,
dokud ještě mladý jsi,
než přijdou dny a přiblíží se léta,
o nichž budeš říkat:
Požitku z nich nemám.
Dříve než slunce ve tmě zmizí,
i světlo měsíce a hvězd,
a než se husté mraky vrátí znovu po dešti.
V den, kdy se začnou třást pojednou tvoje ruce,
jež dosud jako strážci střežily tvůj dům,
a nohy věkem zkroucené už nepřipomínají,
že kdysi jako vojáci za tebe do boje táhly,
a zuby jak zestárlí mlynáři přestanou drtit zrno,
protože nakonec zůstalo už jen málo,
a oči, které dosud z oken vyhlížely,
pojednou tápou pod poklopem tmy.
Zavřou se brány na tržiště,
když utichly zvuky mlýna,
a kdo ke zpěvu ptáků vstával,
zjistí, že všechny písně zmlkly.
Když se lidé začnou výšinky každé bát
a hrůzu budou mít i z nehod na cestách.
Ač kvetou mandlovníky,
kobylka se jen stěží pozvedne k skoku
a všechen chtíč se zlomí.
Neboť teď člověk odchází navěky už domů
a truchlící v ulicích naříkají.
Než přetrhne se motouz stříbrný,
rozbije se zlatý pohár anebo pukne džbán,
nebo se kolo čerpadla u studny poláme.
I vrátí se prach do země, kde byl,
a duch se vrátí k Bohu, který jej člověku dal.
Kniha Kazatel 12.1-7
Bible , překlad V.Fischl
